V rámci fyzické přípravy na novou sezónu byly uspořádány vedením družstva dvě akce. Zimní běžkové soustředění na Svahové dne 1. až 3.února a klasické volejbalové v Rumburku 15. až 17.února. Teď trochu podrobněji. Na Svahovou vyrazilo zdravé jádro bez několika jedinců se zdravotními problémy. Morální podporu jim poskytovaly manželky a přítelkyně. Po páteční taktické poradě a sobotní rozcvičce vyrazila skupina na plánovaný cca 8 km okruh. Jedinou překážkou bylo zvládnutí alchymie mazání. Tu podcenil náš předseda a s velkým sebezapřením otočil své ski po 100 metrech a vrátil se zpět na základnu s jednou členkou, která dohlížela na jeho zdravotní stav. Ostatní si s okruhem poradili s lehkostí i přes nachlazení jedné z účastnic. Večer došlo k rozboru v restauraci u Slávy Radimce a následně po přesunu na základnu v salónku hotelu Lesná, kde byl připraven plán na další den. Počasí však zhatilo veškeré plány. Přes noc napadlo cca 40 cm sněhu a silný vítr znemožnil další tůru. Proto byl plán upraven a hlavním cílem bylo vyřešit jak se z této kalamity dopravit zpět domů. To se následně s nasazením zdraví a přes ztrátu několika sněhových řetězů podařilo.

Následovalo každoroční soustředění v Rumburku, které se již stává tradicí pro nás a svátkem pro personál sportovního areálu. Dopravu zajistil opět zkušený dopravce Jarda Blaško. Po příjezdu, bouřlivém přivítáním místním personálem a ubytování proběhlo rozebrání harmonogramu soutředění a doplnění kalorií a dohnání pitného režimu. Sobota již našla všechny připravené podat vrcholné výkony. Jako předkrm byla návštěva volejbalového utkání žen Rumburku a Bohemians Praha. Herně to sice mužské části nic neřeklo, protože naše družstvo je na vyšší úrovni, ale alesoň jsme podpořili naše odchovankyně hrající za Bohemku. Náš intenzivní trénink proběhl po návratu do areálu a to jak u mužské tak i u ženské složky. Jako u profesionálních družstev následovalo zhodnocení, relaxace, pitný režim. Neděli jsme začali k velké radosti personálu platbou za iontové nápoje a speciální vyváženou stravu. Následoval tradiční přesun na rozhlednu Dymník. Jelikož nás již tlačil čas i řidič Jarda, vynechali jsme výstup na rozhlednu a dali s lítostí za vděk místní restauraci. Po posilnění následoval odjezd zpět domů s heslem "Tak zase za rok".