Ervěnická sokolovna – tady to všechno začalo.

1934-1945

Ervěnice – městečko pod Krušnými horami na rozhraní okresů Chomutov – Most, téměř se 6.000 obyvateli smíšené česko-německé národnosti. V těsné blízkosti se nacházel povrchový důl Hedvika (po roce 1945 postupně přejmenovaný na Velkodůl čsl. Armády – VČSA) a ervěnická elektrárna. Dle mlhavých vzpomínek se v Ervěnicích začal hrát rekreační volejbal na dvoře ervěnické sokolovny od roku 1934. V září 1938 bylo okupováno české pohraničí německou armádou a tím skončila veškerá spolková a sportovní činnost českých obyvatel. Značný počet českých rodin se odstěhoval do vnitrozemí Čech. V září 1939 vypukla po napadení Polska německou armádou 2. světová válka ukončená v Evropě v květnu 1945.

1945-1959

Ervěnice se po květnu 1945 rychle probouzely k normálnímu životu. Vracely se ervěnické rodiny, ale přistěhoval se i značný počet nových obyvatel, kteří se v naprosté většině s chutí zapojovali do spolkového a sportovního dění v Ervěnicích. Sportovní činnost zahajovali fotbalisté a následně Sokol, DTJ, skauti a další. Na několika místech v Ervěnicích se „plácal“ volejbal. Na dvoře ervěnické sokolovny se sešla malá volejbalová parta, která na tvrdém, škvárovém povrchu hrála převážně debly. Tento stav vydržel až do jara 1947, kdy došlo k ustavení volejbalového oddílu při tělovýchovné jednotě Sokol Ervěnice. Bezprostředně po založení oddílu se naskytla možnost hrát na tenisovém kurtu u „Ruďáku“ („Ruďák – po válce pojmenovaný velký objekt ervěnických Němců, v němž byly schůzovní místnosti, restaurace, divadelní sál s tanečním parketem. K objektu patřilo i fotbalové a tenisové hřiště). U tenisového kurtu byl urychleně postaven dřevěný, montovaný barák, který sloužil jako šatny a sklad. Voda na mytí byla z hadice, kterou se kropil kurt. Tehdejší členskou základnu volejbalového oddílu tvořily převážně ženy. Do okresních soutěží byla přihlášena družstva žen i mužů. Ženy ale na rozdíl od mužů netoužily po postupu do vyšší soutěže. Mužům se dařilo a již v r.1949 postoupili do krajského přeboru. Kádr hráčů byl poměrně malý, ale objevovali se noví, velmi dobří hráči. Kádr hráčů se sice rozšířil, ale stále se měnil – hráči se stěhovali, ženili, odcházeli na vojnu, ale zase se vraceli. Hrálo se za slušné divácké účasti.

V r. 1941 byla činnost celostátní organizace Sokol zakázána. Následně vypukly velké zmatky – docházelo k přejmenování, slučování, rozlučování atd. V Ervěnicích se nakonec sjednotilo pod hlavičkou TJ VČSA Ervěnice. Volejbalové družstvo mužů hrálo dál úspěšně v krajském přeboru, ženy hrály pro své potěšení a radost z pohybu okresní přebor. Na jaře 1958 nastal ale náhlý zlom v činnosti volejbalového oddílu. Celostátně byla účast ve vyšších soutěžích podmínkou plnění lehkoatletických disciplín TOZ (Tyršův odznak zdatnosti). Několik hráčů se podvolilo, někteří odmítli a tak se stalo, že družstvo mužů bylo z krajského přeboru vyloučeno. Došlo nejen k rozpadu družstva mužů, ale celého volejbalového oddílu. Tehdejší situace byla již silně ovlivněna blížící se likvidací Ervěnic. Všem občanům vznikly rodinné starosti – kam se budou stěhovat, kde budou dále žít, kam budou dojíždět do práce, do školy atd. Na jaře 1959 byla zahájena demolice Ervěnic a již v červnu se stěhovali první ervěničtí občané do nových sídlišť v Mostě, Chomutově a Jirkově. Jirkovské sídliště bylo největší a bylo pojmenováno Nové Ervěnice. Již v září 1959 byla obnovena díky nesmírné obětavosti a aktivitě dlouholetého cvičitele ervěnického Sokola a velkého patriota Miroslava Hoška činnost TJ VČSA Ervěnice. Začínali fotbalisté a hokejisté.

1960

V prvním čtvrtletí roku se vzpamatovali i volejbalisté. Sešla se téměř stejná staronová parta, doplněná postupně o celou plejádu hráčů z Jirkova a okolí. Začalo se hrát na školním hřišti „Koteňáku“. Vedle družstva mužů vzniklo velmi mladé družstvo žen. Jako šatny a sklad sloužil opět dřevěný barák, přestěhovaný z Ervěnic. Hrály se okresní přebory – na postup do vyšších soutěží nebylo pomyšlení s ohledem na kvalitní okresní soupeře.

1961

Na jaře volejbalisté opět zahájili na Koteňáku. Byl uspořádán I.ročník turnajů mužů a žen. Akce byla velmi zdařilá, jak po stránce sportovní i účasti družstev, tak i po stránce zájmu diváků. V druhé polovině 1961 se ale narodil problém. Koteňák začali využívat motoristé Svazarmu, takže někdy docházelo k narušení zápasu nebo tréninku. Tehdy vznikla myšlenka na výstavbu vlastního volejbalového stadiónku. Od myšlenky nebylo daleko k činu – byl objeven vhodný prostor. Jednalo se o několik starých továrních budov určených k demolici a přilehlém pozemku, který sloužil jako skládka všeho možného. Majitelem byl státní podnik Zemědělské zásobování, který za bezplatné provedení demolice předal prostor TJ VČSA Ervěnice. Ještě v závěru roku byla zahájena demontáž a přeprava trubkového plotu z dolu VČSA, který byl potřebný na oplocení budoucího stadiónku. Vše se dělo bez jakéhokoliv narušení činnosti volejbalového oddílu.

1962

Již v závěru minulého roku, tak i začátkem 1962 se debatovalo a promýšlela podoba stadiónku, jeho velikost, počet hřišť, provedení kabin, napojení na inženýrské sítě. To vše samozřejmě souviselo s finančními prostředky, které byly téměř nulové. Urychleně byly vypracovány návrhy a následně jednoduché projekty a odeslány na odbor výstavby MěNV ke schválení. Usilovně se pracovalo na oplocení stadiónku. Na jaře přijel na staveniště buldozer z VČSA, který provedl hrubé zemní práce – vyhloubil díru pro centrkurt, upravil plochu pro další dva kurty a plochu pro budoucí kabiny. Následovalo provizorní napojení na el. rozvod a postavení provizorní čerpací stanice na Běle. Pracovní elán ale zastavilo záporné stanovisko odboru výstavby, takže stavba byla zastavena. Přes všechny potíže a problémy hrála obě družstva stále na Koteňáku a byly uspořádány další ročníky turnajů. Na zimu se již volejbalisté nastěhovali do dostavěné tělocvičny na 3. základní škole v Nových Ervěnicích.

1963

V březnu tohoto roku bylo povoleno pokračování stavby. Prováděly se ruční úpravy terénu, betonování, montáž a nátěry plotu. Ze stavby Nových Ervěnic byly získány „přebytečné“ stropní panely a usazeny jako základní deska pro kabiny a chodník kolem centrkurtu.

V průběhu stavby se rodily stále nové a nové potíže a problémy. Největší problém ale byl v podstatném snížení brigádníků. Řada hráčů se domnívala, že stavba bude během několika měsíců hotová a přestali na stavbu docházet. Na stavbě se sice hodně zpomalilo tempo, ale stavba jela dál. Prostřednictvím staveb. technika na VČSA p.Koudy, který vypracoval projekt kabin a který byl pracovně ve spojení s mosteckou panelárnou, byly dovezeny velmi laciné „výmětové“ panely. Následně byla provedena montáž hrubé stavby kabin. Volejbal se hrál stále na Koteňáku, v zimě se trénovalo ve školní tělocvičně 3.ZDŠ v Nových Ervěnicích. A zase byl jeden rok za námi.

1964

Na jaře byla provedena montáž zastřešení kabin. Poté byly objeveny ve sklepích demoličního objektu velké zděné bazény napájené z Běly. Došlo tedy k demontáži provizorní čerpací stanice a přemístění do sklepa. Následně byly provedeny rozvody užitkové vody na kurty.

Došlo i na výsadbu zeleně. Byly také zahájeny přípravné práce pro montáž vodo a elektroinstalace. Účast na brigádách v této době byla velmi malá – pokračování stavby bylo závislé pouze na několika málo členech volejbalového oddílu. Na Koteňáku se trénovalo a hrály mistráky. Byly uspořádány opět velmi zdařilé turnaje mužů a žen za velmi početné návštěvy diváků. V zimě se družstva nastěhovala do školní tělocvičny. Další rok uplynul.

1965

V průběhu tohoto roku byla dokončena montáž vodo a elektroinstalace a kanalizace. Velmi pracné bylo vybudování vodoměrné šachtice. Provedla se betonáž patek pro osvětlovací stožáry a následně montáž stožárů. Podařilo se dát dohromady partu sedmi „statečných“, kteří po 3 dny tábořili a vyráběli antuku v cihelně Tuchořice u Žatce. Volejbalisté stále pokračovali na Koteňáku, ale už se začalo blýskat na lepší časy. V závěru roku bylo ještě provedeno betonování podlah v kabinách.

1966

V prvním jarním měsíci byly zabetonovány volejbalové kůly a byla rozvezena antuka na kurty. V květnu byla na stadiónku zahájena sezóna, takže jsme Kožeňák definitivně opustili. Stadiónek čekala ještě spousta dokončovacích prací. Začalo také postupné vybavování koupelen, šaten a WC. Došlo k napojení na veřejný vodovod, plynovod a kanalizaci. Přesun na stadiónek se projevil v družstvech žen a mužů. Ženy posílily hráčky I.ligového Baníku Most – Zemanová a Kreislová. Výsledek se projevil v postupu do KP II.tř., mužům se postup nezdařil. Projevil se i větší zájem žactva a dorostu, což ale naráželo na zoufalý nedostatek trenérů.

1967

V tomto roce se nic významného na stadiónku nedělo, přesto že bylo nutné provést ještě několik větších akcí. Prováděly se pouze drobné dokončovací úpravy. Ženy hrály v pohodě v krajském přeboru, muži opět neuspěli v postupu. Byl to oddechový rok.

1968

Začátek volejbalové sezóny byl zahájen mezinárodním utkáním žen. Hostili jsme Holanďanky z Mierle Hout. Utkání bylo po všech stránkách velmi zdařilé. Naše družstvo hrálo již posílené o Skramuskou a výbornou dorostenku Počáteckou a přesto prohrálo 3:2. Bylo domluveno reciproční utkání v Holandsku, ke kterému již ale po vstupu vojsk Varšavské smlouvy nedošlo. Muži byli posíleni o přestupující hráče z VTŽ Chomutov – Stoklasu a Hejreta a konečně se jim podařil postup do krajského přeboru. Ženy přes odchod několika hráček se v krajském přeboru udržely. Při vzpomínkách nelze ale zapomenout, že na jaře v tomto roce zakoupila TJ VČSA autobus zn. Ikarus, který měl sloužit hlavně pro dopravu sportovců TJ VČSA k utkáním na cizích hřištích. A protože autobus byl garážován v demoličním objektu pod stadiónkem, byl volejbalový oddíl pověřen celkovým zajištěním provozu a provozuschopnosti. Úkol to nebyl lehký.

1969

Na zahájení sezóny se konaly turnaje mužů a žen. Konečně se podařilo vytvořit žákovská družstva děvčat a chlapců, kterých se ujali E.Steinbachová a M.Arnaud. Pracně slepené družstvo dorostenek se ale úplně rozpadlo. Mužům se v krajském přeboru dařilo a i ženy si zajistily účast v dalším ročníku KP. V tomto roce vznikla u některých TJ na okrese přidružená výroba a byla soustředěna pod jednotné vedení s názvem Krušnosport. Volejbalový oddíl byl opět pověřen řízením této činnosti, což nebylo nic snadného. Na stadiónku byla dokončena montáž tribuny, oplocení centrkurtu a betonové panely kolem centrkurtu dostaly asfaltový povrch. Další akcí bylo zajištění 14 denního pobytu v chatičkách u Jinilických rybníků u Jičína. Byl to první společný pobytový zájezd, který se všestranně vydařil. Následné pobytové zájezdy velmi přispěly ke stmelení volejbalové party a byly využívány k tréninkovým soustředěním dorostu.

1970

V květnu byly opět uspořádány turnaje mužů a žen. Mužům se v krajském přeboru nedařilo a sestoupili do nižší soutěže, ženy se se štěstím udržely, přesto že družstvo mělo velmi malý počet hráček. Družstvo začal trénovat O.Soukup a projevilo se to v podstatném zlepšení hry.

Pobytová dovolená byla tentokrát zajištěna v krásném prostředí jižních Čech u rybníka v Malém Ratmírově. Tento rok se prováděly pouze běžné údržbářské práce.

1971

Konečně se začala dařit i práce s mládeží. Došlo k vytvoření družstva dorostenek – trenér Hampacher a starších žáků – trenér Kozler. Ženy se přes stále malý počet hráček v KP udržely. Muži byli posíleni o přestupujícího A.Víta z VTŽ Chomutov. V loňském roce se velmi líbil pobyt v Malém Ratmírově, tak jsme si ho letošního roku zopakovali. Kromě běžné údržby se v tomto roce již nic nebudovalo.

1972

Rok začal slibně. Začíná se projevovat práce trenérů mládeže. Žáci po přechodu do kategorie dorostenců jsou sice stále biti, ale jejich herní výkony jsou stále lepší. Velmi se dařilo dorostenkám, které si vybojovaly postup do krajského přeboru a byly také úspěšné na turnajích v Dřevěnicích a Plzni. Družstvo žen se přes všechny problémy, stejně i muži udrželi v krajském přeboru. Došlo k rozšíření a zkvalitnění výboru volejbalového oddílu. Ohromnou posilou byl Ing. Milan Kostkan, který se zapojil do činnosti volejbalového oddílu a stal se hybnou silou. Od r.1970 byly velmi příznivé zimy a tak se zaledňovala plocha horních kurtů. Kluziště bylo velmi navštěvované. Jeho údržbu a provoz zajišťovali hlavně dorostenci.

1973

Dorostenci se stále lepšili a jejich hra měla stále vzestupnou úroveň. Pozadu nezůstaly ani dorostenky, které byly úspěšné na několika turnajích a i v krajském přeboru a jen o vlásek jim unikl postup do dorostenecké ligy. Vrcholem aktivity oddílu bylo uspořádání finále přeboru starších dorostenců ČSR. Všechny akce byly dobře organizačně zajištěny ke spokojenosti účastníků. Přebor dorostenců měl vysokou herní úroveň – potěšující byla značná účast diváků. Byla navázána družba s volejbalovým oddílem v Lipsku (NDR), takže v prosinci jeli dorostenci a dorostenky na turnaj do Lipska. Byla opět zajištěna společná dovolená v kempu u Oravské přehrady. Pobyt byl spojen s krásnými turistickými výlety po hřebenech Roháčů. Byl to zatím nejzdařilejší rok od založení volejbalového oddílu.

1974

Dorostenky se zúčastnily několika turnajů, ale dochází k pomalému rozpadu družstva hlavně ze studijních důvodů. Dorostenci se vybojovali postup do krajského přeboru a stejně úspěšně si vedlo družstvo mužů. Byly uspořádány turnaje dorostu i dospělých, kterých se zúčastnila i družstva z NDR.ZV ROH VTŽ Chomutov uspořádala na našem stadiónku turnaj – Hutnickou ligu, který měl velmi vysokou úroveň, protože se v družstvech objevili i noví hráči. Na základě loňského dobře zvládnutého finále přeboru ČSR dorostenců, ÚV volejbalového svazu pověřil náš oddíl uspořádáním finále přeboru ČSR starších žáků. Akce dopadla opět velmi dobře. O prázdninách byla zajištěna společná dovolená, tentokrát v Týnu nad Vltavou. Závěrem sezóny byl večírek v Orasíně spojený s hudbou, tancem a vepřovými hody. Zase dobrý rok.

1975

Zhoršení vztahů v družstvu žen a odchod několika hráček byl důsledkem sestupu do nižší soutěže. Muži se štěstím udrželi v krajském přeboru, družstvo dorostenek se již rozpadlo a dorostenci hráli v KP. Brigád na různých dokončovacích pracích se převážně zúčastňovali dorostenci. Pro letní dovolenou byl zajištěn pobyt na Hracholuské přehradě u Stříbra.

1976

Rok proběhl hlavně ve znamení úspěchů družstva dorostenců. Vysoce náročná práce trenéra Pepi Kozlera, spojená s chutí, zájmem i pílí dorostenců začala nést plody. V jarní části KP bezpečně vyhráli 1. místo a vybojovali si tak postup do dorostenecké ligy, kterou potom na podzim velmi dobře rozehráli. Následně bylo družstvo oslabeno o Petra Hampachera, který přestoupil do ligového družstva dospělých Pedagogické fakulty Plzeň. Náhradou za Petra byli získáni z Horního Litvínova výborní dorostenci Šefl a Hlaváč. Ostatní družstva hrála se střídavými úspěchy.Všem se líbila loňská letní dovolená na Hracholuské přehradě, takže jsem si ji zopakovali.

1977

Byl to opět rok, který proběhl ve znamení úspěchů dorostenců. Po výborném umístění na jarních turnajích v Duchcově a Plzni ukončili ale účast v dorostenecké lize výborným 3. místem. Celé družstvo již dovršilo věkovou hranici a náhrada nebyla, takže další ročník dorostenecké ligy se již hrál bez družstva VČSA Ervěnice. Stejně jako v minulém roce, ostatní družstva nevykazovala zvláštní úspěchy. Velkou ranou pro celý volejbalový oddíl byla tragická smrt 15. letého nadějného a oblíbeného dorostence Vaška Šmejkala. Pro volejbalovou dovolenou se podařilo objevit bezvadný pobyt, tentokrát v chatách na Jalovci U Třebíče. A tak uplynul opět rok.

1978

Tento rok byl na úspěchy velmi skoupý. Většina dorostenců, kteří již hráli za muže, odcházeli na studie nebo na vojnu. Přesto se podařilo torzu družstva mužů v soutěži udržet. Ostatní družstva hrála se střídavými úspěchy. Společná dovolená proběhla tentokrát na jižním Slovensku u Lučence. Pobyt byl spojen se zájezdem do Budapešti, dovolená velmi zdařilá.

Na stadiónku nepřetržitě probíhaly menší opravy a vylepšení.

1979

Rok se začal pro družstvo mužů vyvíjet příznivě. Příchodem několika hráčů z Chomutova (Ing. Pácalt, Steiner) se zvedla úroveň, takže na jarním, silně obsazeném turnaji v německém Cottbusu družstvo zvítězilo. Ke konci května se muži ještě utkali s družstvem Wismut Aue a zvítězili 3:0. Nově založené družstvo dorostenců se úplně rozpadlo, ale malí žáci, které trénoval odchovanec Pepi Kozlera – Mirek Koval byli velmi nadějní. Střídavé úspěchy měly jak ženy, tak i dorostenky. Velký a trvalý problém byl v nedostatku trenérů. V tomto roce nebyla zajištěna žádná společná dovolená.

1980

Rok nijak nevybočil z průměru – muži se udrželi ve špičce KP, ženy držely střed tabulky a dorostenky postup do krajského přeboru neuhrály. Dovolená v tomto roce byla až na východním Slovensku – u přehrady Domaša. Opět byla spokojenost.

1981

Téměř shodný rok s předcházejícím rokem. Žáci, kterým dal základ Mirek Koval přešli do kategorie dorostenců, kde se jich ujal Pepa Kozler. S ostatními prožili prázdniny ve slovenské Podturni, na kterou asi někteří nezapomenou. Soustředění bylo spojeno s velkou fyzickou zabíračkou.

1982

Tento rok byl hlavně ve znamení úspěchů již druhé dorostenecké generace. V dorostenecké lize, kam se probojovali, proti silným soupeřům uhráli 2. místo. Muži hráli svůj střed tabulky, ale u žen došlo k výraznému omlazení, které přispělo k podstatnému zlepšení výkonnosti.

Letní soustředění bylo hlavně kvůli dorostencům zajištěno v Bechyni nad Lužnicí. Za zmínku k činnosti volejbalové oddílu stojí doprava. Tělovýchovná jednota VČSA Ervěnice vlastnila od r. 1968 různé typy autobusů odkoupené levně od různých organizací. Jednalo se samozřejmě o značné ojetiny, jejich provozuschopnost udržoval volejbalový oddíl. Úkol to nebyl lehký – často se opravovalo během cesty a téměř vždy při delších cestách na dovolenou.

1983

Dorostenci ani v tomto roce nezklamali a uhráli 2. místo v ligové tabulce. Bohužel to byla zase labutí píseň ervěnického volejbalu – dorostenci věkově končí a náhrada není. Část dorostenců přešla do družstva mužů. Mezi mladíky a staršími hráči došlo ale brzy k neshodám a tak několik starších odchází. Omlazené družstvo si vede ale dobře. Ze zdravotních důvodů končí s funkcí předseda Jarda Hampacher. Spolu s ním končí i několik dalších výboráků. Volejbalovou káru v této době táhl sám Pepa Kozler.

1984

Ani tento rok se nezačal vyvíjet nijak dobře, přesto že byl novým předsedou Jirka Franc a byl vytvořen nový výbor. Odchází několik hráčů družstva mužů na vojnu a družstvo žen se dostalo do celkové velké krize. S obtížemi se dávají šestky na utkání.

1985

Roky 1984 a 1985 byly nejkritičtější v dosavadní existenci volejbalového oddílu. Odchází několik hráčů a některé dlouholeté hráčky končí s aktivní činností. V tomto období byla ještě na kabinách provedena výměna krovů a obnovena střešní krytina.

Kroniky klubu online

Kronika ročník 07/2009 - 08/2010

Kronika ročník 07/2010 - 08/2011

Kronika ročník 07/2011 - 08/2012

Kronika ročník 07/2012 - 08/2013